5. Vzestup Albrechta z Valdštejna
Mezi lety 1618 a 1628 měl Albrecht z Valdštejna možnost zúročit své vojenské schopnosti a svůj nepopíratelně velký intelekt.
VALDŠTEJNŮV VZESTUP
Mezitím propuklo v Čechách stavovské povstání. V červenci 1618
požádal císař Ferdinand Moravany, aby polovina jejich stavovského vojska
bojovala po boku císařské armády. Moravské stavy však odmítly a pouze
umožnily průchod císařských vojsk Moravou. Valdštejn se tedy k boji
nedostal, ale nabídl císaři, že na vlastní náklady najme v Nizozemí
regiment kyrysníků. Spolu s dalšími protestoval v červnu 1618 proti
vypovězení jezuitů ze země, za což je stižen direktory domácím vězením.
Poté, co Thurn vtrhl na Moravu, byl Valdštejn převelen s plukem, kterému
velel, do Olomouce. Zde se 30. dubna 1619 z vlastního rozhodnutí
pokusil vojáky převést na císařskou stranu pochodem do Vídně. Jeho
vrchní strážmistr se proti tomu rozhodnutí postavil, ale Valdštejn jej
chladnokrevně zabil. Ještě té noci v čele čtyřiceti mušketýrů vtrhl do
domu moravského zemského výběrčího v Ostružnické ulici a vynutil si
klíče od truhlic s penězi moravských stavů (tedy Zemské vlády). Moravská
zemská jízda, která se vydala Valdštejnův pluk stíhat, přinutila šest
setnin pluku k návratu. Zbylé čtyři setniny a vozy s ukradenou
stavovskou pokladnicí dovedl Valdštejn do Vídně a předal císaři.
Moravané prohlásili Valdštejna za "bezectného
psance, který se již nikdy nesmí vrátit do Markrabství moravského". Jeho
majetek propadl stavům. Císař s ohledem na tísnivou vojensko-politickou
situaci moravské peníze i zbytek pluku vrátil zpět na Moravu, ale s
Valdštejnem, coby oddaným a statečným císařským plukovníkem a velitelem,
se do budoucna muselo počítat. V dalších letech se Valdštejn osvědčil v
císařských službách, ale punc zrádce či intrikána, od čehož se možná
odvíjela i pozdější nedůvěra ze strany Habsburků, na jeho jméně zůstal.
Valdštejnovi vojáci (ti z Nizozemí) se v tzv. České válce
zapojili do bitvy u Záblatí, při obraně Vídně a též v bitvě na Bílé
hoře. Ač se sám bojů neúčastnil, jeho pluk si počínal výtečně a Albrecht
byl jmenován císařským komisařem v severozápadních Čechách, kde tvrdým
způsobem vymáhal kontribuce. Jeho pluk se před popravou 27 českých pánů
na Staroměstském náměstí podílel též na zatčení Kryštofa Haranta z
Polžic a Bezdružic.
"Já málo a skoro nic nedbám o hospodářství,
nýbrž přemýšlím, jak bych mohl postavit do pole početné vojsko ve
službách císařských.
V Čechách jest dost bohatých lidí, jejichž statků jednou štědrostí krále českého a svou statečností dosáhnu, aniž bych se musil starat o věci hospodářské."
Albrecht z Valdštejna
Když bylo vítězství císařské strany
dovršeno, zúčastnil se spolku, který vytvořili zemský místodržící kníže
Lichtenštejn, židovský bankéř Jakub Baševi z Treuenburka, holandský
obchodník Hans de Witte a Pavel Michna z Vacínova. Společně založili
mincovní konsorcium, které razilo znehodnocené mince - tzv. dlouhé
mince. Celý podnik skončil státním bankrotem, on však vydělal tímto
podnikem jmění. Daleko větší zisky však získal nákupem konfiskátů mezi
lety 1621 - 1625, mezi nimi vynikalo dědictví po Smiřických a Rödernech.
Objem zisků z těchto spekulací je odhadován až na 6 miliónů rýnských
zlatých.
ČESKOLIPSKO
V roce 1623 Valdštejn získal novozámecké panství a s ním i Českou
Lípu. Zdejším měšťanům poskytl četná privilegia a do města přivedl v
roce 1624 z Prahy augustiniány, aby začali vyučovat děti. Roku 1625
zahájil stavbu českolipského kláštera. V roce 1627 vydal jeho
zakládající listinu, v níž založil latinskou církevní školu. Pojmenoval
ji Kolej u Všech svatých. Klášter byl dostavěn v roce 1631.
FRÝDLANTSKO
V červnu 1623 se oženil s Isabellou Kateřinou z Harrachu (1601 -
1656). Druhým sňatkem již Valdštejn potřeboval upevnit svou pozici a
vybral si mladou dceru Karla z Harrachu, jednoho z císařových rádců,
čímž Valdštejn získal potřebné konexe a podporu u císařova dvora. Spolu
měli dvě děti, dceru Marii Alžbětu (1625 - 1662), provdanou za hraběte
Rudolfa Kounice, a syna Albrechta Karla (1627), který ale po třech
týdnech zemřel na vrozenou syfilis.
Roku 1625 bylo frýdlantské panství povýšeno na knížectví a roku
1627 na Frýdlantské vévodství. Jeho území bylo vyňato ze Zemských desek
Království českého, a stalo se tak jakýmsi státem ve státě. Hlavním
městem Frýdlantska se stal Jičín, dotýkalo se i hranice Slezska, a mohlo
se tak i odtrhnout od zbytku království. Mezi Valdštejnovými plány bylo
v Jičíně zřídit sídlo biskupství, univerzitu a vlastní sněm. Dokonce se
chystal pěstovat bource morušového pro získání hedvábí, jež by nadále
bylo využito při šití uniforem a armádní výstroje. Od roku 1628 zde měl
právo jmenovat šlechtice, povyšovat sídla na města a razit mince, na
které se razilo heslo INVITA-INVIDIA! = Navzdory závisti! Tímto heslem,
jež si nechal Valdštejn razit nejen na mince, ale i na kordy, ostruhy
apod. a jež přiznal za své nové rodové heslo, chtěl dát dvoru a svým
protivníkům jasně najevo, že je nezlomný.
Do Jičína pozval jezuity, kteří zde založili kolej. Kraj nebyl
zatížen daněmi, a byl proto nazýván též terra felix, šťastnou zemí,
neboť Valdštejn si taktéž vymohl od císaře osvobození svého vévodství od
armádních přezimování, která vždy kraj nemilosrdně zatěžovala.