7. Smrt Albrechta z Valdštejna
V závěru života Albrechta z Valdštejna potkala nejedna krize, spiknutí a nakonec vražda. To jsou události let 1633 až 1634.
SPIKNUTÍ PROTI VALDŠTEJNOVI
Krize započala v souvislosti s vpádem výmarského vévody Bernarda
do Bavor. Řezno podlehlo Švédům 14. listopadu 1633 a nic jim nemohlo
zabránit vpádu do Rakouska. Valdštejnovi bylo nařízeno, aby se svou
armádou těsně po splnění úkolů ve Slezsku vytáhl do Bavorska. V Plzni se
však, i kvůli příchodu zimy, rozhodl nařídit své armádě ubytovat se. To
bylo pochopeno císařovou vojenskou radou jako váhání a zrada vůči
císaři. Jeho nepřátelé, jichž u dvora bylo více než dost, neustále
posílali stížnosti a anonymní memoranda žádající jeho sesazení. Jeho
zdravotní stav byl také velmi vážný.
Někdy krátce po Vánocích 1633 zmocněnec rakouského a španělského
dvora a zpovědník císařovy manželky Eleonory kapucín Diego Quiroga
navštívil Valdštejna v Plzni s úkolem přesvědčit ho, aby neprodleně
poskytl vojenskou pomoc Bavorsku, a předeslal zároveň kvůli Valdštejnovu
bídnému zdravotnímu stavu možnost dobrovolného odstoupení z funkce
vrchního velitele císařských vojsk. Kdyby se nebál pekla a čertů, řekl
prý tehdy podle jedné soudobé zprávy Valdštejn Quirogovi, vzal by ten
nejsilnější jed, aby se konečně zbavil utrpení. Zasypal Quirogu žalobami
a stížnostmi na Vídeň a císaře, který se o armádu nikdy nestaral,
vojsko zanedbával a po něm chtěl závažná rozhodnutí. V těchto
rozhořčeních se už ale snoubil Valdštejnův vztek a bezmoc nad vlastní
nemohoucností. Když se Quiroga na zpáteční cestě z Plzně potkal s
Maxmiliánem z Valdštejna, vévodovým synovcem, řekl prý mu, že Valdštejn
už dlouho žít nebude. Mezitím se aktivity ujal Vilém Kinský a
zintenzivnil jednání s hrabětem Thurnem, se Švédy a se Saskem.
VRCHOL KRIZE
Situace kulminovala 11. ledna 1634. Na tento den byli do Plzně
pozváni všichni důstojníci od velitelů pluků výše. Odpolední banket,
který vedl Kristián Ilov a kde teklo víno proudem, se ovšem zvrhl v
pitku, která nakonec znevážila revers podepsaný Valdštejnovými
důstojníky a slibujícím mu věrnost. Bylo třeba obnovy reversu a to přímo
v bytě Valdštejna o dva dny později. Audience u vévody, který ji
absolvoval na lůžku, dopadla stvrzením reversu slibujícím věrnost
generalissimovi. Bylo zhotoveno a všemi podepsáno pět kopií. Mezi
podpisy byl také podpis generála Ottavia Piccolomoniho, Valdštejnova
oblíbence, který už pár dní po podepsání plzeňského reversu sepsal
obšírnou zprávu do Vídně o vévodových tajných jednáních s nepřítelem a
snaze vymýtit habsburskou dynastii.
Situace ve Vídni byla už zcela protivaldštejnská. Valdštejn ještě
zůstával vrchním velitelem armády a paradoxně císař zůstával posledním,
kdo s rozsudkem nad Valdštejnem váhal - chyběly mu totiž přímé důkazy o
vévodově zradě. Po obdržení Piccolominiho zprávy nakonec císař podepsal
24. ledna 1634 dekret, jímž zbavil vojsko věrnosti Valdštejnovi a
velení svěřil Gallasovi. Podle císařského patentu měl být Valdštejn
spolu s polním maršálkem Kristianem Illovem a plukovníkem Adamem E.
Trčkou z Lípy, coby strůjci vzpoury, zatčen a dopraven do Vídně.
VRAŽDA ALBRECHTA Z VALDŠTEJNA
22. února se Valdštejn vydal na cestu do Chebu, kam dorazil 24.
února. Plukovník Walter Butler spolu s Walterem Lesliem a Johnem
Gordonem uspořádal pro něj a jeho přátele hostinu. Ta byla záminkou k
likvidaci Valdštejna a jeho přívrženců. Avšak Albrecht se na tuto
hostinu nedostavil. V hodovním sále byli zavražděni Illov, Kinský,
Jindřich Niemann a Trčka z Lípy. Vrazi se vydali do Albrechtova domu,
kde horlivý setník Walter Deveroux zavraždil vévodu partyzánou.
KONFISKACE MAJETKU
Majetek zavražděných si rozdělili mezi sebou vrahové a vojáci.
Zavraždění byli pochováni ve Stříbře, avšak mrtvola vévody byla roku
1636 převezena do Valdic do kartouzy. Po zrušení kartuziánského kláštera
roku 1785 byly jeho ostatky pohřbeny v kostele svaté Anny v Mnichově
Hradišti, kde už zůstaly až dodnes.
Jeho ohromný majetek byl zkonfiskován, jeho rodina získala zpět
pouze pražský palác pro Maxmiliána Valdštejna a panství Česká Lípa pro
vdovu Isabelu. Konfiskace rozsáhlého Valdštejnova majetku a majetku A.
E. Trčky tak měla pro české země ještě horší dopad než konfiskace
pobělohorské. V době zavraždění Albrechta z Valdštejna mu císař ještě
dlužil na 3 miliony zlatých.